Auvergneský ohař krátkosrstý / Braque d'Auvergne

21. září 2010
Kategorie Ohaři

Staré plemeno pocházející z jihozápadní Francie, z kraje Auvergne. Je to jediný francouzský ohař černobílé barvy. Svým původem i dnešním typem navazuje na starobylé francouzské honiče. Na jeho utváření se údajně podílel Řád maltézských rytířů. I když někteří příznivci plemene tvrdí opak, pravděpodobně byl do dnešní podoby ovlivněn i anglickými pointry a velkými modrými gaskoňskými honiči, od nichž nejspíš získal typické tečkované zbarvení. Původně byl těžší než dnes, stále existuje množství typů.

Popis: Podsaditý, kompaktní pes se silnou kostrou, který však zároveň při pohybu působí elegantně a lehce. Dodnes trochu připomíná honiče. Hlava dlouhá, linie nosu a temene se poněkud rozbíhají. Uši zaoblené, zavěšené spíše vzadu, nasazené ve výši spojnice, kterou tvoří horní linie nosního hřbetu a očí. Krk spíše delší, dobře uložený mezi lopatkami, lehce klenutý, s mírným lalokem. Hřbet pevný a rovný, kohoutek zřetelný. Hřbet úzký, plochý a krátký. Hrudník dlouhý a hluboký, dosahující až k loktům. Ocas nasazen vysoko, nesený horizontálně. Ke špičce se zužuje, není příliš tenký. Typický pohyb při lovu střední cval, pravidelný a lehce houpavý. Srst krátká, nepříliš jemná, nikdy tvrdá. Zbarvení černé s bílým stříkáním různé intenzity. Podle rozdílnosti stříkání rozeznáváme dva typy: stříkaný a šedavý (modrý bělouš). Hlava musí být vždy černá.

Charakteristika: Mírný až jemný pes, vyrovnaný a klidný. Velmi přátelský a kamarádský k lidem, inteligentní, učenlivý a snadno ovladatelný - vyznačuje se vůlí zavděčit se pánovi. Velmi dobře se dokáže přizpůsobit životu v rodině. V terénu je vytrvalý, robustním a všestranným loveckým psem. Při lovu ochotně spolupracuje s vůdcem.

Zvláštní nároky: I když stále převládá jeho lovecké využívání, lze ho doporučit i jako psa rodinného. Pokud mu majitelé poskytnou dostatek pohybu a zaměstnání, soužití v rodině probíhá bez problémů.

Užití: Původně k lovu drobné zvěře, zvláště pernaté, později také při lovu králíků a zajíců, ale i srnců. Má velmi jemný čich a aportérské vlohy, ochotně pracuje i ve vodě. Díky svému jedinečnému zbarvení je dobře vidět i v nepřehledném terénu.

Výskyt: Na konci 19. století prý byl vůbec nejrozšířenějším ohařem ve Francii, postupně však počty klesaly. Dnes zájem o něj znovu ožívá, rozšířen i je ve Španělsku, Itálii a Německu, stále více příznivců si nachází i v ČR.

Možná záměna: Z běžných plemen s německým krátkosrstým ohařem, proti němuž však je výrazně zavalitější, kompaktnější, má silnější kostru a těžší hlavu.

pes: 57 - 63 cm
fena: 53 - 59 cm

autoři: Martin Smrček , Lea Smrčková