Ani Spider-Man neunikne hříchům minulosti
Červenomodrý „kámoš ze sousedství“ sviští v krkolomné póze ulicemi New Yorku. Odrážet musí nejen útoky fantastických protivníků, ale též rány civilního života, po nichž zůstávají mnohem výraznější jizvy.
Jedinečnost Petera Parkera alias Spider-Mana vycházela od samého počátku z jeho všedního chování. Již při prvním uvedení v roce 1962 šlo o teenagera, který se vypořádával s nízkým sebevědomím, školou, prázdnou portmonkou a dalšími běžnými problémy. Duchovní otcové Stan Lee a Steve Ditko podnikli odvážné kroky, když náctiletého kluka obdařili speciálními schopnostmi a šoupli ho do pozice ústřední postavy, jelikož mladíci v superhrdinských komiksech do té doby zastávali funkce pomocníků. Batman měl k ruce Robina, Kapitán Amerika Buckyho. S Peterem Parkerem se ale čtenáři snadno identifikovali, a tak si rychle našli cestu k příhodám, v nichž bojoval proti padouchům nebo čelil nadměrnému pocení v přítomnosti dívek.
Jenže roky ubíhaly, pubescenti rostli a s nimi dospíval i jejich oblíbenec. K nejvýznamnějším milníkům pavoučí historie patří smrt Gwen Stacyové, Spider-Manovy blonďaté životní lásky, se kterou v roce 1973 startovala další etapa komiksových příběhů. Příběhů, ze kterých se vytrácí naivní nevinnost superhrdinského žánru, protože významné postavy mohly najednou skutečně skonat a hrdina selhat při zachraňování dívky v nesnázích.
V 21. století už je celá situace zase mnohem komplikovanější. Komiksoví scenáristé vytvářejí stále sofistikovanější zápletky, což většinou znamená ponoření hrdiny do mnohem temnějších a nelítostnějších rybníčků, než ve kterých se doposud cachtal. Dobro a zlo ztratilo černobílé vidění. Kladné postavy nejsou tak kladné, jak se zdá, a zlosynové dělají řádově ošklivější věci. Ed Brubaker vzal například sérii Kapitána Ameriky a ukázal, že parťák Bucky nebyl pohodový klaďas, který za 2. světové války pobíhal po boku svého mentora. Ve skutečnosti účinkoval jako předsunutá jednotka na špinavou práci. (Tento působivý příběh je díky nakladatelství BBart již dostupný i v češtině.)
Do obdobné demytizace klasických příběhů se pustil také J. Michael Straczynski u Spider-Mana. V knize Hříchy minulosti se zaměřil na tragickou událost s Gwendolínou, kde zůstalo několik nevyjasněných míst. Osvětluje, proč milovaná blondýna odletěla před incidentem na nějaký čas do Evropy a zda za její smrtí stálo výhradně šílenství Normana Osborna. Vyřčené informace přitom významným způsobem pozměňují její osobnost, je proto přirozené, že se Spider-Man na většině stránek potýká s náporem vyhrocených emocí. S trochou nadsázky se dají Hříchy minulosti kvůli svým tajným vztahovým propletencům a rychlým změnám přirovnat k akční telenovele.
Aby však nové okolnosti působili důvěryhodně, jsou zobrazovány skrz řadu flashbacků, do nichž kreslíř Mike Deodato jr. chytře překreslil desítky let staré panely Gila Kana. Jako by Deodato se Straczynskim říkali: „Objevili jsme nové materiály, tady máte důkazy, že přesně pasují k těm původním.“
Hříchy minulosti vzbudily u fanoušků bouřlivé diskuze, zdali radikální změny nejsou jen zbytečné kopance do historie. Jenže již původně smrt Gwen Stacyové rozpoutala kontroverze, a tak je zbytečné moderní verzi odsuzovat. Tvůrci zkrátka zacloumali s klasikou, a přestože se k jejich výpovědím váží drobné pochybnosti, zformulovali je působivě a z historického hlediska pozoruhodně a statečně.
Amazing Spider-Man: Hříchy minulosti, scénář J. Michael Straczynski, kresba Mike Deodato jr., překlad Jiří Pavlovský, nakladatelství Crew, 2012, 136 s.