Adam Drda: Paroubkova ruská cesta

29. červen 2009

Ruský výlet Jiřího Paroubka (vrátil se z něj před pár dny) si zaslouží pozornost hned z několika důvodů. Za prvé odcestoval na sjezd strany Spravedlivé Rusko, kterou pak na tiskovce v Praze označoval za "opoziční". To je třeba upřesnit: jde o autoritářským režimem oficiálně uznanou opozici, vedle níž existují opoziční skupiny neuznané, tudíž pronásledované. Z pohledu demokraticky smýšlejícího Evropana je Spravedlivé Rusko poměrně nevábná společnost - a o tom, jak výraznou opozici představuje, svědčí i fakt, že jeho zástupci údajně narychlo a bez předchozí domluvy zorganizovali i Paroubkovo setkání s Vladimirem Putinem.

Za druhé: právě Putin by prý měl být jedním z prvních státníků, kteří - po eventuelním Paroubkově nástupu do premiérské funkce - zavítají do Čech. Takový výrok by sám o sobě moc neznamenal, mohlo by jít o zdvořilostní banalitu. Jenomže šéf sociální demokracie své pozvání doprovodil takovou spoustou dalších prohlášení, že to dává pádný důvod k obavám.

Česká republika se od zhroucení komunismu hlásí k Západu, je víceméně loajálním spojencem USA, sdílí západní občanské a demokratické hodnoty. S Ruskem ji naopak nespojuje nic než obchodní zájmy. Jako by to ČSSD (zřejmě ve spolupráci s komunisty a s tichou podporou prezidenta) hodlala obrátit.

Paroubek totiž v Moskvě tvrdil (to je za třetí), že musí napravit, dokonce "vzkřísit" česko-ruské vztahy, které se za Topolánkovy vlády "výrazně zhoršily". Myslel tím politickou rovinu vztahů - a pochopitelně naplno neřekl, proč ke zhoršení došlo: totiž proto, že Rusové v době horké diskuse o americkém radaru chtěli dirigovat českou bezpečnostní i zahraniční politiku, proto, že dávali soustavně najevo, že chápou české země jako dočasně ztracenou kolonii.

Pro ruskou imperiální strategii má ovšem Jiří Paroubek zřejmě jisté pochopení: na sjezdu Spravedlivého Ruska se presentoval nejen jako horlivý odpůrce radaru, ale doslova prohlásil (a stojí to za delší citaci): "Nebudu zakrývat, že ani Česká republika nebyla zbavena viru antirusismu i myšlenek na konfrontaci, tak jak je známe u některých nových zemí EU. Napětí bylo extrémní zejména v době gruzínsko-ruského konfliktu a musím říci, že přes značné mediální tlaky se nám dařilo zaujímat vyvážený a s odstupem bych řekl i správný pohled."

Připomeňme jen stručně, že Rusové Gruzii (ať už je tamní situace jakkoli složitá) nepřijatelně a zcela v duchu sovětských tradic přepadli. A o jakém "viru antirusismu" to Paroubek mluví, když se distancuje od "nových zemí EU"? Proč zaměňuje důvodnou obavu z Putinova režimu s odporem vůči Rusku jako takovému?

Šéf sociální demokracie rovněž prohlásil: "Pokud (v příštích volbách) zvítězí ČSSD, tak bude mít zájem rozvíjet vztahy s Ruskem nejen v ekonomické, ale i v kulturní rovině - ukázat to ohromné kulturní bohatství Ruska."Jiří Paroubek by mohl začít dvojím pozváním: první by měl dostat třeba policejně pronásledovaný novosibirský umělec Arťom Loskutov, o jehož případu psal minulý týden v Respektu rusista Jan Machonin, další by mohli obdržet bývalý ředitel Sacharovova centra Jurij Samodurov a bývalý ředitel oddělení současného umění Treťjakovské galerie Andrej Jerofejev - oba jsou zrovna souzeni za to, že uspořádali výstavu Zakázané umění 2006.

Jistěže by Česká republika měla mít s Ruskem racionální a korektní vztahy, ale k nějakému rozjuchanému slovanskému objímání není vůbec žádný důvod. A k překotnému volání Vladimira Vladimiroviče Putina do Prahy už vůbec ne.

Autor je redaktor ČRo Rádia Česko, spoluautor dokumentárního cyklu Příběhy 20. století

Spustit audio