4. díl Vražda v salónním coupé

27. říjen 2007

1970 - rok vzniku skupiny Queen, zákazu Junáka, tragédie expedice českých horolezců pod Huarascánem. Byl objeven chemický prvek dubnium, režim vydal tzv."Poučení z krizového vývoje", narodili se režiséři Saša Gedeon a Karel Janák, zemřeli spisovatelé Jan Drda a Erich Maria Remarque, kytarista Jimmi Hendrix a bývalý francouzský prezident Charles de Gaulle. V České republice přibylo přes dvacet tisíc obyvatel. Divadlo Járy Cimrmana uvedlo detektivní hru Vražda v salónním coupé.

Úryvek je ze silvestrovského vysílání rozhlasového pořadu Meteor na sklonku roku 1969, kdy Zdeněk Svěrák a Miloň Čepelka odcházejí na protest proti politickému vývoji z Československého rozhlasu. Poslední záznam jejich hlasů je z 28. listopadu, z ptačí hitparády Šest na bidýlku, což byl lehce recesistický pořad. Vystupují ale už pod smyšlenými jmény.

0:00
/
0:00

Zdeňku Svěrákovi se v následujících letech hodil pseudonym, který si vymyslel, když psal texty pro smyčcový orchestr nevlastního strýce Antonína Ulrycha. Jako Emil Synek (což byla složenina křestního jména manželčina tatínka a dívčího příjmení maminky) podepsal kromě jiných texty "Mám ráda hajnýho", "Mravenci v kredenci" nebo "Holubí dům" či "Šípková Růženka". Není bez zajímavosti, že zákaz účinkování platil pouze pro rozhlas. Z existenčních důvodů přichází do Divadla Járy Cimrmana grafik Jaroslav Weigel. Z redakce Mladého světa se znali s Ladislavem Smoljakem.

0:00
/
0:00

Mimochodem čím se nechal inspirovat, když vymýšlel vizuální pojetí divadla?

První rolí Jaroslava Weigla byl továrník Bierhanzel.

Kamarád Smoljak mu prý sliboval malou roli:

Herec, malíř a scénograf Jaroslav Weigel se narodil 2. ledna 1931 v Rychnově nad Kněžnou. Byl učitelem výtvarné výchovy a dějepisu, grafik časopisu Mladý svět.

Detektivní hra Vražda v salónním coupé měla premiéru 14. května 1970. Od té doby byla uvedena celkem 848 krát.

Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak o žánrech divadelních her:

Ukázka z divadelní hry Vražda v salonním coupé:

Ve Vraždě v salonním coupé dostal první věštší hereckou příležitost - postavu policejního praktikanta Hlaváčka - dříve oponář Petr Brukner.

0:00
/
0:00

Ladislav Smoljak byl ten, kdo Petra Bruknera do divadla přivedl. Učil totiž Petrovu ženu na gymnáziu v Brandýse nad Labem, kam se rodák z Písku přiženil. Společně s Ladislavem Smoljakem pak jezdili do Prahy do zanměstnání. A tak prý slovo dalo slovo...

Ladislav Smoljak odpovídá:

0:00
/
0:00

Z Brandýsa nad Labem byl i básník, prozaik a lékař František Petiška, který rozšířil soubor právě v roce 1970. O devět let později ho postihl srdeční infarkt. Zemřel 14. prosince 1980. Bylo to první úmrtí v souboru. V roce 1970 přišel také Václav Kotek, nejprve kulisák, později herec a také dlouholetý manažer divadla. Rozloučit písničkou se dnes nemůžeme, ve Vraždě v salonním coupé se nezpívá. Pustím vám ale část básně Minařík natočené 18. června 1974 v brněnském Divadle U Netopýra. Nejprve Ladislav Smoljak se Zdeňkem Svěrákem v nahrávce Supraphonu připomenou, proč později změnili jméno na Maralík:

Ukázka z divadelní hry - báseň:

A ještě něco, poslední hlas patřil bývalému redaktoru Meteoru, který dnešní díl otevíral, Oldřichu Ungrovi.

V pořadu byly použity archívní snímky Jana Beránka, ukázky ze hry Vražda v salónním coupé, které poskytl Supraphon a archívu Českého rozhlasu. Za týden si budeme povídat o poslední hře inscenované v Malostranské besedě Němý Bobeš. Na vaši pozornost se těší Vladimír Kroc. Nashledanou!

Použité ukázky: Rozhlasové pořady Meteor a Šest na bidýlku - archiv Československého rozhlasu
Divadelní hra Vražda v salónním coupé (L. Smoljak, Z. Svěrák), CD - vydavatelství Supraphon Praha (1993)
Archívní snímky Jana Beránka

autor: vlk
Spustit audio