21.srpen 1968 Hany Hochmanové

V roce 1968 mi bylo 22 let a 21.srpen jsem prožívala v Liberci. Pracovala jsem jako průvodčí tramvaje a to ráno jsem vstávala po čtvrté hodině. Rádio tenkrát vysílalo od 4.30 hod, a proto, když jsem ho zapnula o chvíli dřív, a slyšela jsem hlas, nejdřív jsem propadla panice, že jsem zaspala.

Až když jsem začala vnímat slova, ovládla mě zcela jiná panika, ale do práce jsem musela. Pracovala jsem na lince č.11 Liberec-Jablonec nad Nisou a hned při výjezdu z Liberce křížila koleje hlavní silnice, kterou se valily tanky a jen když se některý zpomalil a vznikla mezera, mohli jsme projet.

Jen pár metrů od konečné v Liberci bývaly tiskárny, kde se okamžitě začaly několikrát denně tisknout a rozdávat noviny, letáky a různé rezoluce. Při každém příjezdu do Liberce bylo 20 minut času, tak jsem honem běžela do tiskáren, tam jsem dostala štos novin, na které už čekal v každé zastávce někdo, kdo je šířil dál.

Liberecká radnice se tehdy opravovala, byla v lešení a právě kolem radnice tanky projížděly městem. Bylo tam hodně postřelených a zastřelených, jeden z tanků vjel do podloubí, které nevydrželo a sesypalo se. V patře nad podloubím byly byty, v podloubí plno obchodů a tanky nešetřily ani sanity, co přijely pro zraněné. Nestřílelo se jen ze zbraní, ale střílely i tanky a dosud se mi v souvislosti s 21.srpnem vybaví klučina, co si v postranní ulici, která vedla od radnice dost příkře dolů, kutálel dělovou koulí.

Stejně tak nezapomenutelný zůstává společný pohřeb obětí. Rakve ani účastníci pohřbu by se do krematoria nevešly, pohřeb byl venku před krematoriem. Zapomněla jsem jméno řečníka, ale nezapomenu jeho slova na adresu Brežněva: "Jste největší vyvrhel lidstva." Mnohokrát jsem si vzpomněla a pomyslela, jak a kde asi skončil tento řečník po "normalizaci". To vše mi připomíná několik fotek, které se tehdy prodávaly v liberecké fotocentrále a také kniha Stalo se na severu Čech 1900-2000 tuto událost slovem i obrazem připomíná.