2. vatikánský koncil je kompasem církve pro 21. století
Dnes je to přesně 46 let, kdy papež Jan XXIII. zahájil důležité zasedání kardinálů a dalších církevních představitelů, známé jako 2. vatikánský koncil. Připomeňme si jeho význam.
Začneme informací o tom, co to koncil vlastně je. Podle pedagoga na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy Aleše Opatrného - je to setkání biskupů s papežem.
"Kde se probírají zásadní záležitostí nauky a života církve, z nichž vyjdou závěry, které pak papež musí odsouhlasit a vyhlásit."
V kalendáři se píše datum 10. října roku 1962 a do Říma se sjíždí na dva a půl tisíce katolických biskupů na dosud posledním ekumenickém koncilu, které svolal papež Jan XXIII.
"To, co se na koncilu odehrálo, to se vlastně v teologii připravovalo několik desetiletí. Koncil samotný byl jednak duchovní událostí a jednak úžasnou intelektuální koncentrací, ze které vyšly výsledky přemýšlení velmi zralých lidí."
Důležité je podle Aleše Opatrného to, že se církev po koncilu otevřela jiným náboženstvím a světu obecně. Koncil měl ale i velmi praktické dopady. Nejviditelnější byly změny v liturgii.
"To znamená vstup lidového jazyka do liturgie, rozšíření čtení z Písma, mnohem větší kontakt s Biblí a s tím samozřejmě souvisí i určitá mentalita zbožnosti, kterou tyto změny vyvolávají."
Koncil trval skoro tři roky.
"Některé v minulosti trvaly i déle. Ale to neznamená, že by 2500 biskupů sedělo na jednom místě dva a půl roku a ani se nehnuli. Koncil měl několik zasedání, to znamená jenom určitý čas se tam společně zasedalo. Mezitím biskupové pracovali doma a v komisích."
Říká Aleš Opatrný. Ani po více než čtyřiceti letech neztratil 2. vatikánský koncil podle teologů nic ze své hodnoty. Papež Jan Pavel II. o něm dokonce prohlásil, že byl v určitém smyslu počátkem nové evangelizace a nazval ho "kompasem církve pro 21. století".
