Povstávání doteku. Uchopen v skrytu
Dvě knihy v pevné vazbě, úhledně uložené do kazety čtvercového formátu, působí na první pohled silně esteticky, možná jako dárková monografie. Správně by mělo být řečeno, že je to "více-grafie", protože vedle sebe klade slova a obrazy dvou osobností. Stěží lze rozeznat, které přísluší název Povstávání doteku, a která je nazvána Uchopen v skrytu. Jednoznačné je, že autorem fotografovaných okenních vitráží je Jan Jemelka (nar. 1953) a tím, kdo převážně obstaral slovní výbavu, je Michal Altrichter (nar. 1965). To už je dostatek indicií, aby vyvstala zásadní otázka: Co bylo záměrem tohoto počinu?
Půjdeme-li nejdříve po linii obrazové publikace, zodpovědět dotaz po smyslu je vcelku snadné. Z doprovodného "Seznamu vyobrazení" lze zjistit, že nabídnuté obrazy reprodukují umělcovu tvorbu ne chronologicky, že "nejstarší" okno je tu z roku 1980 (Kostel sv. Barbory, Olomouc-Chválkovice) a "nejčerstvější" jsou z roku 2004 (z Kněžského semináře v Olomouci a z Exercičního domu SJ ve slovenských Piešťanech). Rukopis celku je jednoznačný: masivní plochy převážně v základních barvách. Abstrakce s rozeznatelnými ikonografickými atributy - srdce, plamen, slunce, kříž, kalich. Celek i detail pod záštitou sakrálního prostoru je působivý, originální. (Klášter sester klarisek-kapucínek, Kostel sv. archanděla Michaela v Kozlovicích, nejčastěji ale záběry z Eucharistické kaple v kostele Panny Marie Matky církve ve slovinském Mariboru). Doprovodný text vyslovuje jejich nelomenou charakteristiku: Provokující krása - nikoliv nahraditelné pěkno. Anebo jinde: Utonout v Kráse - to je žité křesťanství.
O poznání těžší je to s druhou částí knižního souboru. Už proto, že ten, jenž zde má hlavní slovo, snadnému a přímému přijetí a porozumění "vzdoruje" mnohem více. Zároveň jako by potvrzoval, že obraz je k vnímání a pocitu, přes veškerou abstrakci, srozumitelnější. Slovo, jemuž je dána větší mnohoznačnost, je více v nebezpečí obecnosti, vágnosti, nesrozumitelnosti. Ale i s tím docent Univerzity Palackého v Olomouci, přednášející na její teologické fakultě, příslušník jezuitského řádu, počítá - je nucen počítat. Druhá kniha je totiž rozhovor s Michalem Altrichterem, který vedla Luisa Karczubová. Tedy spíše kormidlovala proti úhybným manévrům, rozvolněným kruhům i kumulujícím se vlnám. Jak vidno, k metaforickému vyjádření je sváděn i recenzní text, natož sám rozhovor. Konkrétně tedy.
Přes jistou rozevlátost, která se zdá být M. Altrichterovi vlastní, je možné vystopovat opěrné body, jimiž je teologické, filozofické a umělecké uchopení světa. Na počátku úvodní studie autor říká: "Na počátku je odpověď. Podstatné otázky vyslovujeme, pokud odpovídání uvnitř vytváří svaté zneklidnění." V závěrečné litanii zní: "Moudrost a umění se nevylučují v jediném Srdci." Mezi těmito body se vypráví také o českých prezidentech, o exerciciích, o pravdě, o poslání olomouckého Centra Aletti, o vzdělání, o křesťanství uvnitř i vně chrámu, o aristokratismu dědičném i duchovním. Jedním z často frekventovaných pojmů je krása (či Krása).
Jak bylo už naznačeno, specifické vyjadřování Michala Altrichtera, svérázně manipulující s jazykem a stylistikou, může čtenáři občas dokonce překážet. Mluvčí si je toho vědom, přesto mapy, které kreslí, ponechává v náznacích. Zároveň je z nich ale zřejmá upřímnost, nadšení pro věc a hledání mezioborových souvislostí. Textovou částí je asi lépe procházet postupně, odhodlaně za smyslem řečeného, ale v pozvolnějším rytmu. Meditativní tempo je ostatně pro obě knihy příznačné. Obsah se nakonec vyjeví. A vytrvalého čtenáře jistě nezklame.
Jan Jemelka, Luisa Karczubová, Michal Altrichter, "Povstávání doteku. Uchopen v skrytu", Refugium Velehrad - Řím, Olomouc 2009, str. 84+244.
