Kardinál Josef Beran - velká postava našich dějin
Zítra to bude 40 let, co zemřela velká (ale málo známá) postava našich dějin: kardinál Josef Beran. Byl vězněn nacisty i komunisty - a poslední léta svého života strávil v římském exilu. Ani po smrti se nesměly vrátit jeho ostatky domů, takže je pohřben v kryptě chrámu svatého Petra, kde jsou pochováni prakticky výlučně papežové. Jaká byla osobnost tohoto výjimečného muže, na to se ptáme kardinála Miloslava Vlka.
"Já bych vyslovil takovou dvojí charakteristiku. On byl postavy malé, ale pro mě ta jeho postava vyjadřuje nejen to vnější fyzické, ale také to duchovní - on byl člověkem pokorným. Na druhé straně byl obrovským bojovníkem a statečným člověkem."
Kardinál Beran byl jedním z vašich předchůdců v arcibiskupském úřadě, čím vás inspiruje pro vaši práci?
"Mě velice inspiruje ten jeho pevný a jasný postoj proti totalitě. A já se cítím dědicem této linie, kterou on otevřel, a tohoto stylu, protože počátek jeho pronásledování na Boží tělo v katedrále a to, že ho komunisti internovali tady v tomto domě (v arcibiskupském paláci) , to on statečně nesl. Potom ještě sloužil mši svatou na Strahově, kde jasně řekl: ,I kdyby vám říkali, že jsem se poddal a že jsem zradil, nevěřte tomu, nikdy nezradím vlast a církev.' To bylo odvážné slovo. A toto mě úžasně inspiruje i v mém celém tom působení tady v tomto demokratickém režimu, kde je také zapotřebí bojovat a já mám v kardinálu Beranovi velikou inspiraci."
Co znamená kardinál Beran pro českou církev dnes?
"Já mám trochu pocit, že tato veliká postava arcibiskupa není tolik známá v české církvi ve veřejnosti, protože ten jeho život se odehrával vždycky v nějakém určitém skrytu, nebo aspoň komunisti to zakrývali a nepřipustili, aby toto znamení, kterým arcibiskup Beran byl, zářilo pro celou církev. On nikdy vlastně veřejně v době komunismu vystupovat nemohl. Až když se potom dostal na koncil, tak tam mluvil o náboženské svobodě, což byl velmi závažný hlas, že tento vězeň, tento pronásledovaný člověk mluví o svobodě a že je to jeho autentická zkušenost s nesvobodou. Potom, myslím, také velmi silně ten jeho hlas zazněl při Palachově pohřbu, když on vyzdvihl ve Vatikánském rozhlase oběť za národ. Ale bohužel tím, že zůstává v cizině, i když umístění jeho rakve je důstojné a navštěvované, tak přece jen těm širokým vrstvám církve zůstává jakoby ve stínu."
