Církevní restituce: přetrvávající stav zatěžuje více stát a obce, než církve
Církevní komise pro vyjednávání se státem má své odborné zázemí. Expertní tým jí bude pomáhat při vyjednávání s vládou o majetkovém narovnání mezi státem a církvemi. Nechal jej vytvořit pražský arcibiskup Dominik Duka. Expertní tým kopíruje svým složením církevní komisi, tzn. jsou v něm lidé z České biskupské konference, Ekumenické rady církví a Federace židovských obcí. Církve tak reagují na obnovené úsilí vlády dořešit konečně letitý problém církevních restitucí.
Ministr kultury Jiří Besser po druhém jednání vládní komise deklaroval vůli dohodnout takové podmínky, aby křivda byla napravena, ale zároveň aby státní rozpočty utrpěly do budoucna co nejméně a aby se řešení nalezlo co nejdříve tak, aby vydávání majetku bylo připraveno do roku 2012. Suma sumárum z toho vychází, že práce vyjednavačů nebude žádná procházka růžovým sadem, ba ani poklidnou romantickou farní zahradou... Tím spíše, že dialog mezi státem a církvemi nad tímto problematickým tématem je zatím opravdu teprve na začátku, jak podotýká hlavní ekonom pražské arcidiecéze Karel Štícha.
Karel Štícha: „Já mám zatím informace, a obávám se, že i církevní komise, stejné jako všichni ostatní občané České republiky, tzn. ty, které nám byly sděleny z médií. Čili zatím to vnímáme spíše jako vyjasňování si možností, zejména mezi jednotlivými stranami zastoupenými v koalici, jakým způsobem, jakou formou k tomu přistoupit.“
Při vzájemném oťukávání politických reprezentantů v poslední době padaly i termíny jako čistě naturální restituce, ale po druhém zasedání vládní komise prohlásil ministr Besser, že restituce církevního majetku se bez finančních kompenzací neobejdou. Jde o to, jaký bude vzájemný poměr finanční částky a vracených nemovitostí, na které se při této etapě jednání každopádně klade větší důraz.
Karel Štícha: „Jistě i v tomto posunu lze nalézt model, který je ekonomicky ekvivalentní tomu, který již jednou byl projednán a přijat jako kompromisní model. Ale určitě nelze jedno řešení považovat za jediné možné, určitě lze nalézt další - a teď použiji ten výraz – ‚ekonomicky ekvivalentní konstrukce‘, které budou mít třeba jiné ekonomické dopady, ale nelze je dopředu vyloučit.“
Konstatuje Karel Štícha a dodává, že základní rámec, na kterém se staví, prověřila jednání v letech 2007 - 2008. Jako relevantní jej vnímají i aktéři současných jednání. Další stavba na těchto základech je náročná: mísí se v ní fakta a politika...
Karel Štícha: „Tzn. je zde nějaký objem zabraného majetku církvím. Pak samozřejmě nastupuje politika, nastupují pohledy, které jsou dány nejenom čistě ekonomickými úvahami, ale i nakonec tím, jakým způsobem je to řešení vnímáno ve společnosti... Tak tam pochopitelně politika má své místo. Podle našeho názoru je ten stav, který tady více než dvacet let přetrvává, v současné době více zatěžující pro jiné složky, než jsou církve. Je to problém, který se zde táhne, kterému nikdo zvnějšku, když sem přijde, nerozumí, nechápe, proč to může být... A podle našeho názoru je v zájmu všech zúčastněných, aby se nějaké řešení našlo - spravedlivé, a aby bylo pro nás použitelné. Otevřeně mohu říci, že pokud bude mít to řešení takovéto vlastnosti, tak je to určitě lepší stav, než ten současný, přetrvávající, který lze označit málem za agónii tohoto problému.“
